JEN NECH HLAS ZNÍT - cesta k osvobození autentického hlasu

Hlas nebyl a není původně určen pro zpěv nebo řečový projev, ale ke spontánnímu projevu emočních, pudových a animálních sdělení.

Tyto jeho možnosti, můžeme říci plná jeho potence, je nám vrozená a stále k dispozici. Proto se hlasu v důsledku vlastně nemusíme učit.

To, čím jeho, tedy svoje vlastní možnosti omezujeme, je naše psychická stránka.

Naše hlasové projevy přímo souvisí s naší celkovou mohoucností - jak nakládám se svým hlasem, tak nakládám se sebou. Omezeným užíváním toho, co je k jeho vytváření předurčeno, zasahujeme zpětně naši psychickou stránku, naše sebepojímání, přímo oblast sebedůvěry, sebejistoty.

Hlas se podílí na formování naší identity, stává se její součástí.